Jsme Samizdat, datový tým Českého rozhlasu. A v úterý 3. listopadu se, letos už podruhé, připojujeme ke stávce.

Snažíme se ve své práci o jistý odstup a přiměřenost a držíme se toho i při protestech. Nemyslíme, že je pod dlažbou pláž – víme, že tam je štěrk a místy geotextilie. Nechceme přesvědčovat, že je současný spor o poplatky soubojem dobra se zlem, že protesty brání nejlepší možný systém před okamžitou likvidací veškeré nezávislosti. Návrh zákona o zrušení poplatků ovšem veřejnoprávní média poškozuje. A podařilo se to vymyslet tak, že to neřve do světa:

• Příjmy obou médií se mají snížit na úroveň roku 2024. To není zas tak dávno. Jenže Vinohradská i Kavky byly tehdy na konci mnohaleté štreky úspor kvůli kombinaci inflace a skoro dvě dekády stagnujících poplatků. Koruna od té doby ztratila dalších 5 procent hodnoty – o těch 5 procent by se rozpočty ve srovnání s rokem 2024 reálně snížily.
• Tyto příjmy se navíc mají snížit co nejdřív, v řádu měsíců. Jenže licence a práce už jsou nasmlouvané. I kdyby návrh nakonec neprošel, jde o demonstraci síly, které má obě média držet v paralýze.
• Valorizační mechanismus kopíruje inflaci jen v letech, kdy by nebyla vysoká. (Paradoxně bývá nejvyšší v obdobích krizí, kdy je novinářská práce ještě důležitější než jindy.) V evropských zemích platících veřejnoprávní média z daní bývají mechanismy financování nastavené udržitelněji, předvídatelněji a zároveň nezávisleji na politické libovůli. Tedy bez takového prostoru pro „když budete hodní…“ nebo „letos by se nám to víc hodilo dát na dálnice“.

Mimo návrh samotný: na Slovensku, Polsku i Maďarsku jsme v posledních letech poslouchali podobnou rétoriku o zjednodušování administrativy a/nebo lepší kontrole hospodaření. Ve všech případech to vedlo k úpadku novinářské práce, až k servilitě médií veřejné služby vůči vládám. Nevidíme záruky, že by to tu dopadlo jinak.

Teď už k našemu říjnu. Zaměstnávaly nás v něm především komunální a senátní volby.

Napsali jsme

Petr Kočí ještě před nimi vystřihl analýzu trendů v názvech kandidátek do obecních zastupitelstev. Rostou „Srdcem pro [obec]“ nebo „Společně pro [obec]“, stagnuje „[Obec] [rok]“, ustupuje „Změna pro [obec]“.

Jan Boček navázal na zkoumání brněnských hlasovacích koalic (znáte už z minulého Datažurnálu) pokračováním z Ostravy. Tam bylo zastupitelstvo víceméně svorné, dokud šlo o koncertní halu nebo nové Bazaly. Štěpila ho naopak kolonie Bedřiška.

Po volbách jsme vydali kompletní výsledky, jejich projekci do mapy, analýzu přelévání podpory kandidátům do Senátu mezi prvním a druhým kolem a kaleidoskop malých příběhů skrytých v datech: nejvíce přeskakují zubaři a lékárníci.

Povídali jsme

Honza Cibulka v Datařích popisoval masivní únik osobních údajů skrz novou verzi obchodního rejstříku. Honza Boček se v nich vrátil ke svému článku o uvažovaném zavedení předkupního práva na zemědělské pozemky, ze kterého by těžily velké agropodniky.

Přečetli jsme

Producentka Nicole Noren podala odešla z ESPN, sportovní platformy, dříve kabelovky. Nechce prý mít na rukou krev kvůli stírání hranice mezi žurnalistikou a sázkovým byznysem. Velké téma i v Česku.

Za poslední půl století zmizely z písní na vrcholu žebříčku Billboard drobné rytmické odchylky. Jejich tempo je teď dokonale strojové – gridifikované.

Vyšly Polars 2.0 a brzo vyjde DuckDB 2.0. Pokud jste si říkali, že práce s velkými daty už snad nemůže být rychlejší, tak může. A mega. Lidským ekvivalentem by bylo to, že po letech dvouhodinových maratonů najednou někdo stejnou vzdálenost uběhne za deset minut, pak přijde s verzí dva nula a ta to dává za pět. Knihovna Polars je navíc stále striktnější a přináší více chybových hlášení jako „unexpected value while building Series of type Float32; found value of type Float64“. Těžko při exploraci – lehko na produkci!

„Zhruba do poloviny listopadu“ (tohle by určitě neprošlo přes Polars jako datum) zůstává na webu přístupná plná verze článku zkoumajícího možnosti rozšiřování chráněných území v Česku. Dáváme ji sem hlavně kvůli mapám.

Local Wikipedia ukazuje pouze věci, které jsou do půl hodiny od vás.

Konference Společenské a humanitní vědy z pohledu Digital Humanities IV (Olomouc, 5.-6. listopadu) má lákavý program (PDF).

A ještě roztomilost: web Example.com, na který se jako na neutrální příklad webové adresy odkazují jiné stránky nebo i knihy už čtvrtou dekádu, se dočkal největšího redesignu v historii. Je pěkný a vícejazyčný. (Nejstarší dohledatelný výskyt v českém tisku: kniha Internet.cz - jak hledat a najít z roku 1997.)

Navštívili jsme

V Památníku písemnictví na Moravě až do 22. listopadu vystavují staré mapy z rajhradské klášterní sbírky. Je to jedna z těch milých malých výstav, kvůli kterým není nutné budit rodinu v sobotu v pět ráno a vézt je přes celou republiku – ale za cestu do Rajhradu z Brna stojí určitě. Krásné věci: kartografické fikce jako smyšlená jezera nebo absurdně velké Japonsko, rané pokusy o mapování jeskyní, kompozice plánků a vedut měst nebo pásová mapa Porýní z 19. století. A za okny se podzimní klášterní zahradou procházejí pávi. To vše za lidových 60 korun.

Za Samizdat, datový tým Českého rozhlasu, přeje co nejméně kartografických fikcí na listopadových cestách
Michal Kašpárek

---

Jako ilustrační obrázek jsme vybrali plánek Prahy z první poloviny 17. století. Jeho tvůrce Matthäus Seutter je zastoupen nejen v Rajhradě, ale také v České digitální knihovně.